Clinique Black Honey Velvet
To je *taková* škoda že tady tak nadužívám slova jako melasa… máslíčko… tmavej med… želatinka… Protože tim pádem mi dneska nezbejvá moc slov na výběr. Když ono je to logický že tak píšu furt, protože já *žiju* pro laky jako je tenhle. Uplná láska. Definice všeho co mám nejradši. 1) Je to jelly. 2) Je to vampy. 3) Neni to hnědý. 4) Neni to černý. 5) Má to supr název.
Koupila jsem si bílej svetr. (protože ano, tuhle informaci jistě potřebujete) Od tý doby co jsem se tu minule rozplývala nad The White Queen na tuhle kombinaci nemůžu přestat myslet. No a protože běžně nechodim po ulicích v plesovejch šatech, svetr bude moje městská alternativa. Bílej svetr s až příliš dlouhejma rukávama (<3) a z něj mi budou koukat tyhle nehty. Takže až budete mít příští tejden pocit že naproti vám jde Anne Hathaway, ne, klid, to jsem jen já. Ha ha!
Akorát to focení… Tohle je smrtelná kombinace, špatný počasí (= špatný, špatný fotky) a jelly lak (= blbý fotky), takže se toho laku musim zastat. Ve skutečnosti neni takhle rozostřenej a ve skutečnosti je placatej a ve skutečnosti je celej celistvej a nejsou v něm díry, spíš takovej… stín, ta mělčina u krajů.
No, vy co přepočítáváte koruny na mililitry, tohle by nebyl váš kamarád. Sice už nevim kolik stál, myslim že nějak normálně (supr cenová hranice), ale je ho jenom 6,8 ml. A potřebujete tři vrstvy. Takže je to cca lak na dvě použití. Teda on možná existuje v jinym objemu protože na tý mojí lahvičce je napsáno not for individual sale, takže předpokládám že pochází z nějaký sady? A že teda možná existuje plná velikost? Kdo ví…
U laku samotnýho stojí za zmínku hlavně štěteček. Favorit! Vypadá trochu jako vějíř – jeden bod a z něj jdou štětinky v nějakym úhlu, plus je ten vějíř placatej (ježiš Anna, to už asi vyplývá ze slova vějíř ne?) a akorát pevnej a hrozně dobře se ovládá. Jinak je to typickej jelly – tři vrstvy bezpodmínečně, po první vrstvě to vypadá jak to největší psí žrádlo, ale postupem času se to začne srovnávat. Na druhou stranu je u tý první vrstvy pěkný, že vypadá jak jahodová marmeláda, jde na ní hezky vidět že to prostě neni hnědej lak, že ten základ je jahodovej. Velmi správně.
A prej to byl v devadesátkách nějakej jako kultovní odstín, o čemž já nic nevim protože v devadesátkách sem si nehty barvila leda tak fixkama a šlupkama od ořechů, a byla k tomu i rtěnka stejnýho názvu a hlavně stejný barvy, čemuž klidně věřim, protože to mi připadá velmi šílený devadesátkový.
Clinique Black Honey Velvet: 
Nalakovaný blog 