Tag Archives: Essie

Essie Vermillionaire

Essie Vermillionaire

Řikejte mi Mrkvičko, řikejte mi Karotko. Mám novou obsesi oranžovou barvou a jak tak koukám nejsem sama, je jí najednou všude kolem nějak hodně. To je dycky zajímavý jak si myslim že zcela nezávisle něco objevim, něco se mi začne líbit a pak zjistíte že je to nová barvabarva na jánevim jaro. Jako já vim že i já mám vymytej mozek, všichni máme, ale jak to sakra dělaj? To nám ty informace ředěj do pitný vody? Protože já poslední dobou fakt žiju v liščí noře, žádná televize, žádný časopisy a stejně mě s tou oranžovou dostali. Hm.

I když zrovna u laků to u mě bude souviset s mym novym objevem, seriálem Mad Men (sledujete někdo?). Oranžový nehty tam nosej snad víc než rudý, i když oni nosej spíš takový… korálový, meruňkový než takovýhle. Vlastně bych vsadila obě boty že používaj Revlon Siren, kterej už tenkrát snad existoval. A vůbec i ty další letitý Revlon barvy.

No. A tahle fáze mě zastihla dočista nepřipravenou, protože jedinej oranžovej lak co mám doma je tenhle. A ona to neni uplně ta barva co by se mi líbila, je dost červená na to aby byla jen oranžová a navíc… to lakování je otřesný. Já se toho bála, nějak začínám bejt skeptická k Essie celkově, ono když dokážou i takovouhle relativně snadnou barvu udělat takovouhle noční můrou… Musela jsem při lakování vytáhnout ten nejtěžší kalibr, manévry jak při lakování nějakýho pastelovýho laku a tři vrstvy ze kterejch sem málem vylítla z kůže. Přitom oranžová by se měla lakovat podobně jako červený ne? A ty se mi lakujou dycky dobře. No tak kde to sme.

Gaah, jdu si koupit A Roll in the Hague.

(Jo ale nebojte, nechodim ve skutečnosti jak mrkev. U laku a rtěnky to končí, fakt, slibuju.)

Essie Vermillionaire:

Essie Rock Candy

Essie Rock Candy

Jo no, já vim že mám blog. Náhodou si to eště pamatuju! Jenom ono je to dycky přes zimu takový na hovno s tim focením a já se rozhodla si tim nenechat krátit život, když prostě nejsou světelný podmínky k focení, so be it. Ale o moc jste nepřišli, nosim teď samý sheerkový, přes Vánoce dva červený co už tu byly. Přes Vánoce asi třikrát po sobě Essie Tennis Corset, protože sheerkovej se zlatejma třpytkama, Vánoce, chápete žejo.

Essie Rock Candy je vlastně taky vánoční, byl v tý maličký vánoční kolekci s Mint Candy Apple a Lollipop, což mi byla dycky hrozně sympatická kolekce. Je mléčnej růžovej sheerkovej, vlastně nevim jak ho odlišit od Mademoiselle což je pro mě výchozí bod všech sheerkovejch laků. Možná Mademoiselle se líp lakuje, hmm. Líbí se mi. Ale ve světě kde existuje ta boží sheerková řada od Miss Sporty už vlastně nevidim důvod pro žádnej jinej.

Essie Rock Candy:

Essie French Affair

Essie French Affair

Kdo se zas probral o čtyři měsíce později než byl tenhle lak v každym InStylu a teď ho to mrzí a musel si ho půjčovat a smutně kouká na ty ceny s poštovnym na eBay?

o/

Ty-pi-cké.

Essie French Affair:

Essie Smooth Sailing

Essie Smooth Sailing

Já nemám modrý laky nijak moc ráda, kromě teda těch tmavejch. A světlejch. Jednoho světlýho. Ale občas mě nějakej i z těch středně modrejch zatahá za ponožku a osloví mě. A snažila jsem se přijít na to jakej je v tom systém, jak musí vypadat modrej lak aby se mi líbil, no a nepřišla sem na to. Je to něco mezi nebem a zemí asi. Třeba Smooth Sailing se mi líbí z toho důvodu že 1) neni čistě modrej, je nevimjakjetočesky periwinkle, víte, trochu fialový trochu bílý, a 2) že vypadá tou strukturou jako něco. Nevim jako co, to neni podstatný. Vypadá jako něco co neni lak na nehty. Možná fakt ten letní den u vody, ta hladina, víte, něco nehladkýho. Nebo možná něco v interiéru, nějaká textilie? Nevim. Možná je to modrá jako z vyšisovanejch starejch fotek a ten den u vody neni současnej, je ze začátku století, víte, Coney Island, kokosový opalovací mlíko, upravený maminky ve velkejch plavkách a s malejma dětma, světová výstava v New Yorku… Den jako stvořený pro banánové rybičky.

Lakoval se vlastně dobře, jen je potřeba dávat pozor abych tak použila Dajánčin slovník na lysinky.

Ach jo mě to nebaví, nechcete to někdo dopsat za mě?

Essie Smooth Sailing:

Sally Hansen The Deepest Of Violets

Sally Hansen The Deepest Of Violets

Zrovna mám na nohou RBL Film Noir a je to jediná barva na kterou mám teď náladu. Ale nechci mít na nohou a rukou stejnej lak. Nemám to ráda. Nechci ladit. Já vim že pro spoustu lidí je to vrchol dokonalosti, konečně bych byla úpravná a spořádaná, ale jak řeklo Péčko, moje sister from another mister, „…ale já nechci bejt normální.“ A já chtěla něco co nebude Film Noir.

A víte co? Trefila jsem něco lepšího než Film Noir! The Deepest Of Violets jsem si opatřila kdysi dávno když sem poprvý zjistila že všechny tyhle vampies na mně vypadaj teplejč než na ostatních. Všechny neutrální jsou čistá hnědá a… aby na mně něco vypadalo neutrálně musí to bejt původně fakt hodně studený a modrý. Na tý fotce to taky vidíte, v lahvičce fialový, na mně kokakola. No, není to lehké ale učim se s tim žít…

Ale The Deepest Of Violets je vítěz eště v několika jinejch uplně náhodnejch kategoriích. Například zaprvé, štěteček. Je hrrrozně hubenej až sem z něj měla trochu respekt. Ale ono se s nim lakuje tak výborně! Tim jak je přesnej se dá dobře kontrolovat kde lakujete a můžete až TAKHLE blízko ke kůži. Navíc z něj nějak záhadně disciplinovaně stejkal ten lak dolu, dycky když sem si řikala že hmm eště kousek bych potřebovala tak stačilo jet dál a ono dycky trochu čerstvýho tekutýho laku pod tim štětcem najednou bylo. Ale žádný divoký kaňky. Zvláštní ne? Sem nikdy neviděla. Zadruhé se mi líbí jak hezky do tenka a do placata uschnul, i když to jsou tři vrstvy. Já mám sice radši když je laku trochu vrstva, proto lezu po zdi z holografů a Nubaru Diamont, ale tady u toho je to taková příjemná změna. A zatřetí hrozně rychle uschnul. Mezi vampies asi fakt vítěz, i to lakování bylo jakž takž v cajku… nevíte jestli mám mezi vampies už nějakýho vítěze z dřívějška? Hmm, jestli ne, tak…

Jo a když jsem hledala co si teda nalakuju, vytáhla jsem jich z krabice trochu víc a protože je navýsost pravděpodobné že se tu všechny ty laky časem objeví v samostatnejch postech a protože je mi jasný že budete prudit že jsou 1) stejný a 2) černý, dokopala jsem se ke srovnání. Takže…

palec = China Glaze Nightfall
ukazováček = Sally Hansen The Deepest Of Violets
prostředníček = Essie Luxedo
prsteníček = RBL Film Noir
malíček = Nails Inc. Marco Polo House

No, nějak jsem to netrefila, ty krajní jsou jedna kategorie a ty tři prostřední zase jiná. A velkejma tlustejma vítězama jsou pro mě právě ty krajní. Nightfall je asi tak nejlepší věc od vynálezu krájenýho chleba. Můj novej nejlepší kamarád. Je tak krémovej a studenej, fialovej. A stačily mu dvě snadný vrstvy. Eště líp se lakuje Marco Polo House, ale dobře, u toho byste mě ukecali že mu můžete teda řikat černej. Jen když sluníčko správně dopadá na tu lahvičku tak je vidět že je to ve skutečnosti hodně tmavá blurple. Nicméně jedna vrstva, holy fuck! Asi ho budu používat pod vrstvení místo bOOsh. No a ty tři prostřední… Stručně, Sally Hansen je nejstudenější, Luxedo nejtmavší a Film Noir nejsvětlejší. Dohromady se tyhle tři lakovaly blbě… což eště víc podporuje mojí teorii že tyhle tmavý vampy vínový se lakujou prostě blbě od přírody, něco v nich nějak nefunguje a je jedno co je to za značku. Nebo je to samozřejmě ve mně. Uplně nejhůř se lakuje Film Noir, asi proto, že je skoro trochu želatinovej. A nejlíp Sally Hansen, vidíte, čim víc modrý, tim lepší lakování. Nějaký čáry v tom fakt budou. Takže Film Noir půjde pryč, Luxedo mi myslim bude vyhovovat víc. (nechápejte mě špatně, jellies budu dycky milovat, ale prostě u tadytoho laku jsem hledala něco jinýho…)

(…)

Furt se sem vracim zírat na tu fotku a… Marco Polo House je snad ta nejpěknější věc mezi nebem a zemí. Nee vážně!

A neni divný že i přes to že už teď jich mám tolik nepřestávám chtít eště Zoyu Casey?!

Sally Hansen The Deepest Of Violets:

Essence Circus Confetti přes Essie Borrowed & Blue

Essence Circus Confetti přes Essie Borrowed & Blue

Tak samozřejmě, že inspirací byl Lippmann Glitter In the Air. Kterej nemám. A chci. Asi. Pořád nevim. A Glitter In the Air… v tom je ta schovaná písnička Love Is In the Air žejo? To je pěkný… A ten lak vypadá přesně jako když je love in the air. Přesně to vystihla tyjo. Jako nafukovací balonky na letní obloze. Jako tohle!:

Ale jako Circus Confetti neni taky špatnej abych furt nemluvila jen o laku kterej tu neni hehe. A náhodou si ho vážim víc než kdyby to byl nějakej… no něco jinýho. Přišla jsem totiž jednou k Viennettce a ona mi tak jako mimochodem sdělila jo a mám pro tebe ten Essence. Já ani nevěděla že ví že ho chci! Chápejte, měli sme tu teď pár tejdnů takovou situaci s Rossmanem a tohle byl díky tomu bigger deal než se vám asi zdá. A tahle lahvička je tudíž až z Český Lípy. A já si toho velmi vážim! Lak kterej mám protože si na mě někdo vzpomněl. Jen tak, aniž bych si o něj řekla.

A jsou to puntíčky a třpytečky a jsou barevný to už jistě máte všichni nažvejklý, takže to nebudu rozmazávat. Jen jsem chtěla říct že nejdřív jsem docela čuměla jak se ta hmota v lahvičce ANI NEHNE, fakt, najděte si tam takovou tu vzduchovou bublinu, dejte jí dolu a pozorujte jak se vůbec nic neděje, no ale při tom lakování mě napadlo že ono je to u těchhle laků asi právě naopak, tady u těch je to ku prospěchu a přispívá to k rovnoměrný distribuci puntíčků. Kdyby byl tekutej tak se vám shlukujou všichnivítecomyslim, ale tyhle puntíčky držely tam kde se na štětečku poprvý dotkly nehtu a dál už necestovaly.

Jo a dneska vám povyprávim i o tom podkladu, což se jinak snažim nedělat, ale Borrowed & Blue jsem si koupila hlavně na nohy takže ho tu možná zas dlouho neuvidíme. Musíte totiž vědět jak je výbornej! Víte jak jsem velkej příznivec skupenství a lakování Mint Candy Apple? Tak tenhle je přesně stejnej. Jen modrej. A víte jak furt hledám nejsvětlejší světlou modrou? A dosud jsem za něj považovala Color Club Take Me To Your Chateau? Tak tenhle je eště o dost světlejší! Nee jen o pár vlásků, fakt velmi viditelně světlejší. (nechcete někdo ten Color Club? *nevinný úsměv*) Takže výhra na všech frontách. Navíc se mi líbí to jméno. Navíc se mi líbí ta kolekce ze který je… víte jak je tam eště ten First Dance? Tak to je zas prej moc povedenej rudej jelly. Hmm…..

A asi přestanu řikat že nevrstvim. Protože poslední dobou si už občas i troufám vrstvit a asi se mi to líbí. To že sem vybíravá a líbí se mi asi tak pět vrstvicích laků na světě je zas jiná věc, to sem i v normálních lacích. Akorát teda přes to že je základ světlejší než puntíčky se asi nepřenesu nikdy, za tohle dnešní může Deborah ale podruhý to na mě neuvidíte, nelíbí se mi když puntíčky vypadaj při některym osvětlení jak černý oproti světlejšímu podkladu. Uf.

A prosimvás vůbec nevytahujte že to vypadá velikonočně, to fakt nebyl úmysl. Já nechci vypadat jako vejce!

Essence Circus Confetti:
Essie Borrowed & Blue:

Essie Going Incognito

Essie Going Incognito

Oukej, byla jsem nenásilím donucena. Ale! 1) Na mě od nalakování nesvítilo rozumnější světlo a 2) nemám moc co dodat když můj příspěvek o Pretty Edgy byl vlastně příspěvek o Going Incognito. Tohle je prostě Going Incognito. Zelenej krémovej lak z tý kráásný zimní Essie kolekce (hrozně se mi líbí slovo luxedo… luxedo, luxedo, luxedo…). Trochu vypadá jako fotky OPI Jade Is the New Black, trochu jako RBL Orbis Non Sufficit, trochu jako tabule, trochu jako plíseň v nivě. Taková vážně inkognito zelená – neni ani střední ani tmavá, ani řvavá ani uplně utajená, ani žlutá ani… no modrá je vlastně docela dost. Taková zelená varianta páva. Jedna z těch zelenejch který byste propašovali i do konzervativnějšího prostředí, elegantní tajemná zelená. Je trochu víc krycí než Pretty Edgy, ale i tak má jistý rezervy.

Essie Going Incognito:

Essie Body Language

Essie Body Language - hnusný denní světlo

Essie Body Language - lampička

Série výraznejch barev byla už příliš dlouhá, je potřeba umejt paletu!

Tenhle lak mi v hlavě ležel leta. Konkrétně od tadytoho postu na ALU. (aach to byly časy když Michelle eště měla krátký nehty a když eště skutečně swatchovala a nevymetala jen mejdany… no nic) Poslední dobou se ta potřeba mít ho zase začala hlásit a tentokrát to bylo fakt vážný. Tak moc, že jsem včera šla do skutečného kamenného obchodu z masa a kostí (no… ono se to jmenuje nějak nehtová studia, víte co myslim), řekla, koupila, odešla. Takhle rychle jsem eště žádnej lak neměla v ruce, tak moc jsem ho potřebovala. No, ale zpátky k laku samotnýmu. Ta fotka na ALU je pořád moje nejoblíbenější fotka tohohle laku na celejch těchhle internetech. Je tam totiž zachycená ta teplá barva, skoro všude jinde vychází moc šedivej, což *neni*! Jen na ALU vypadá jak čaj s mlíkem. (dneska se tomu řiká chai latte, ale my starší ročníky si to pamatujem jako čaj s mlíkem ze školky, v takovejch těch skleničkách s pyramidkama) No a já se celou dobu modlila – prosííím, vypadej na mně jako čaj s mlíkem! A víte co? Vypadá. Teda… on tak napůl šedivej je, jen prostě neni jen šedivej, hodně záleží na osvětlení. A vsadim se že pro náhodnýho kolemjdoucího mám prostě bílej lak, pro všímavého náhodného kolemjdoucího to možná bude špinavá bílá. A oba maj pravdu, teda ten první ne, ale skoro taky, on je fakt hodně světlej. Světlejší než kůže a to si vemte že já mám dost bledou kůži. Vypadá jako uklizený, umytý, čistý nehty, s malym bonusem trochu zvláštní barvy. A je krycí, což je asi poznat z obrázku, ale myslela sem že by bylo vhodný zmínit, že to neni lak kterej by šel nosit nějak sheer, je stavěnej na tohle, v míň vrstvách nevypadá jako sheer varianta sebe sama. A ehm… nevim jestli jsem to popsala dostatečně: on je tak čistej a jemnej a něžnej a nevinnej a upravenej a krásnej a krásnej a krásnej… Omluvte mě, musim si jít něco dopsat do top 20. Jiný lidi si zíraj na nehty když maj holograf, Andulka si zírá na neviditelnej lak-nelak.

Druhá věc který jsem se bála bylo lakování. Teda ani ne tak bála, jen sem si řikala – čtyři vrstvy plus záplaty, pojďte na mou hruď. Mám totiž v lacích rasový předsudky hehe. Vidim lahvičku a už vidim jak se bude lakovat, s čim bude problém a jak pěkně mi to nepůjde. Ale byla jsem s těma čtyřma vrstvama smířená, nevadilo by mi mu je dát. Jenže jak sem si to tak řikala tak sem zároveň přemejšlela jak tomu pomoct – hororovej scénář už máme, teď už to jde udělat jen lépe. A je spousta rad co se lakování týče a já se většinou z nich neřídim protože sem 1) líná a 2) konzerva. Nějakou novou fintu začlenim do svýho lakování tak jednou za uherák (a pak si tak mám na něco stěžovat…), no a ten uherák uplynul zrovna dneska. Víte jak se řiká nechat každou vrstvu pořádně proschnout, nebudete pak tu předchozí vrstvu tahat po celym nehtu? No. Samozřejmě je to dobrá rada! Ale to nee, já celý roky whatever, nafrkáme to tam hned, neni čas neni čas. Dneska sem to teda zkusila, je to teda časově too, ale já u toho lakování měla otevřenou knížku a dycky po pár stránkách sem si dala pauzu a nic nevadilo ničemu. Suchý, co? Nj, když já mám někdy tak dlouhý vedení… Jo takže zpět k tomu lakování. Po začlenění týhle poučky to byla uplná radost lakovat, dostali sme se jen na tři vrstvy, a ten výsledek! Hlaďoučký, lesklý zrcadlo bez jediný chyby.

Název mi v hlavě dycky zní jako reeeead my – body language! ze Slow od Kylie, čimž pádem mi celej ten lak připomíná Barcelonu. Ale takovou tu Barcelonu Gaudího a Franca a Dalího a šedivou a neturistickou. Mojí oblíbenou. (ten klip je točenej na stadionu Montjuïc, to by asi chtělo napsat, aby to nevypadalo že jsem až tak šáhlá a mý asociace už uplně jetý…)

A tenhle tejden, tohle pondělí, zejtra, je pro mě lehce speciální den, čerstvej začátek, takže něco so fresh and so clean clean dává docela smysl (kdybych se teda takovejma věcma dokázala řídit… stejně dycky nalakuju whatever floats my boat) (tyjo… mám uplně dvojjazyčnej blog dneska, sorry about that!)

A ano, vim že tam mám na prsteníčku modrou třpytku. Ne, ta neni součástí balení. Přišla se Seche, asi z Alenky.

Essie Body Language:

Essie Pretty Edgy

Essie Pretty Edgy

Jestli měl můj lakovej rok 2010 nějaký téma, byly to rozhodně zelený laky. Loni jsem kolem nich ještě chodila po špičkách a jediný zelený ve kterejch sem se cejtila dobře byly ty mentolový (srovnej: letos jsem snad žádnej mentolovej ani neměla na sobě). Letos jsem do toho spadla po hlavě s temně zelenejma jellies, hledala nejlepší tmavě zelenej shimmery (a našla, stay tuned) a dokonce se velmi dobře dneska cejtim i ve středně zelenym krémíku, což je vůbec nejvíc nejneslýchanější. Stejně koncepční rok měli asi v Essie. Která jiná značka vydala letos tři zelený?! (ok možná kromě známých zelených teroristů BB Couture…) A navíc all killers no fillers? Sew Psyched, kterej bych určitě milovala kdybych už nemilovala RBL Diddy Mow, Pretty Edgy, a nakonec teď na sklonku roku, abych sem zakomponovala frázi tohoto týdne, jsem fakt vystříkaná z Going Incognito. Essie si prostě nezaslouží tu pověst co maj, posměch za haha samý nudný sheers.

Jedna z věcí který pro mě dělaj tenhle lak je název. Mám podezření, že spousta zelenejch se mi nelíbí právě kvůli názvu, sem na to u nich nějak přecitlivělá. Fakt hodně strašný jsou podle mě kyselý názvy, všechny ty jabka a tak, brrr. Cokoliv se slovy envy, emerald a jade už je taky suchý. Zato Pretty Edgy! Přesně ten lak zasazuje do takovýho zátiší ve kterym ho uplně vidim a ve kterym mu to náramně sluší. Edgy, but pretty. Vidim něco jako podzimní kolekci Zara, neutrální, přírodní, šedý, pletený, copánkový věci, k tomu sukně do pasu a pod kolena, tlustý fusky, a na nehtech něco edgy – Pretty Edgy. (konkrétně vážně potřebuju tenhle raincoat. Jde poznat co tu mám otevřený ve vedlejšim okně?) A stejně povedenej název je podle mě i Going Incognito – žádný hloupý připodobňování k zelenejm věcem, spíš zasazování do krajinky.

Barvu bych popsala asi tak, že je prostě *krásná*. Nevim kudy se do toho pustit, protože je to tak čistá základní zelená jak jen zelená může bejt. Necestuje do žluta ani do modra ani do šeda, neni ani světlej ani tmavej. No, i když i když v něm neni žádná modrá, napadá mě že je na něm něco vodního, ale neumim vysvětlit co. Je to jako zelenej ekvivalent takovejch těch červenejch co vypadaj tekutě a živě a šťavnatě a šťastně. Protože přesně taková je tohle zelená. A neni sice tmavej, ale jakoby se podobal takovejm těm jewel-toned barvám, který jsou ale dycky tmavý, tak tohle je prostě světlá varianta jewel-toned zelený, což vůbec neni zamotaný a zcela to dává smysl.

Jo a hvězdičku strhávám za lakování. Dává smysl nejelly kterej se chová jako jelly? I když on je spíš prostě málo pigmentovanej. Jako ovládá se pěkně, takže žádný nervy, jen to trochu trvá – tři vrstvy plus nějaká ta záplata, protože dost děruje.

Stejně je zvláštní jak je mi takováhle barva pohodlná a příjemná zatimco dřív bych se z ní ošívala a šla by brzy dolu… No asi přicházim k rozumu!

Essie Pretty Edgy:

Essie Van D’Go

Essie Van D'Go

Hmm o co že se mi do tadytoho postu nepodaří nacpat tu reklamu jak se v ní ten pán s velkejma očima rozhodl že se už nebude přizpůsobovat. Protože přesně to by si sakra mohl říct i tenhle lak, to by mě fakt potěšil. Van D’Go je totiž samozřejmě ten pověstnej měnič barvy když se na něj dá topcoat. Bez něj je daleko pastelovější, pudrovější, růžovější a světlejší. No a topcoat, teda konkrétně Seche, možná to jiný nedělaj, ho udělá tmavší a teplejší a oranžovější nebo žlutější nebo co. A jako… mně osobně to zas tak nevadí, mně se líbí i ta nová barva, dokonce se mi líbí fakt moc, ale je to prostě trochu psycho že je to pak uplně jiná barva než nejen v lahvičce (takovejch je spousta) ale i než po nalakování. Uplnej zajíc v pytli. Co rozčílilo mě je ta konzistence a lakování, při lakování čtvrtý vrstvy jsem už byla, přiznám to, dost nasraná. A Seche se musel vyzbrojit vší svojí vyhlazovací silou aby byl jakejs takejs happyend, a i tak eště půl hodiny po nalakování to celý vypadalo jak Krušný hory. Nakonec je to teda hladký, ale uuf, never more.

Teda never more… já furt nevim. Jestli si ho koupit (tahle lahvička hostuje od Viennettky, díx!). Ta barva je fakt hrozně, hrozně pěkná a když vim co čekat od toho lakování možná by mě to příště tolik nerozčilovalo? (haha) Ale zas je fakt že co se týče světlejch broskvovejch krémíků nejsem uplně podzásobená, takže bych se mohla uklidnit. Když já… nevim. On je tak krásnej!

A o názvu tentokrát nic nemám, do výtvarnýho umění já nedělám, já sem holka z vesnice.

Essie Van D’Go: