Někdy řídim výběr laku věcma co mě v nadcházejícím tejdnu čekaj, snažim se trefovat do těch kulis a nechtějte vědět co sem schopná vymyslet za souvislosti. A dneska sem potřebovala lak kterej bude dobře vypadat až budu lidem ukazovat ..l..
A taky jsem zkracovala. Však přichází jaro, mám novej jarní sestřih. No já vim, copak šlo u mě eště něco zkracovat? Ale zjistila sem že jo, každý pilování sem asi nechala o nějakej nanominimilimetr delší tu volnou hranu (pilování nehtů je jedna z tý miliardy věcí na který jsem hrozně líná) a ani jsem si nevšimla že už to nebyly moje pohodlný na-tejden-je-můžu-pustit-z-hlavy krátký nehty. Možná to neni tak esteticky radostný, ale je to TAK POHODLNÝ. Nikde nic neční! Osvěžující.
Jo. Ten lak… je… fialovej. Fialovej… s třpytkama. To ste nečekali co? Ta fialová se mi zdá i studená i teplá takže bude asi neutrální, tak si to přeberte. Ten třpyt sem celý dopoledne přemejšlela jestli je stříbrnej nebo modrej a teď na těch fotkách se mi zdá buď růžovej nebo zelenej, tak si to přeberte. Když sem ho lakovala tak mi ta fialová přišla až modrá, taková periwinkle-ová, ale tu barvu už sem pár hodin neviděla. Hmm. Zvláštní.
Ten lak mám jen kvůli tomu že je to jeden člen mojí jediný celý sesbíraný kolekce, Tracy Reese pro SH jaro 2009. Pořád ta kolekce mluví mym jazykem… I když třeba ty barvy nejsou všechny můj hrnek kafe, je na ní prostě něco mezi nebem a zemí. A nemám ráda když se někde kolem mě válej laky, vlastně byste to nikde kolem mě o mně nepoznali, ale těchhle sedm lahviček někdy jen tak postavim na poličku a nechám je pár dní tak. Protože jsou pěkný.









