Essie Rock Candy

Essie Rock Candy

Jo no, já vim že mám blog. Náhodou si to eště pamatuju! Jenom ono je to dycky přes zimu takový na hovno s tim focením a já se rozhodla si tim nenechat krátit život, když prostě nejsou světelný podmínky k focení, so be it. Ale o moc jste nepřišli, nosim teď samý sheerkový, přes Vánoce dva červený co už tu byly. Přes Vánoce asi třikrát po sobě Essie Tennis Corset, protože sheerkovej se zlatejma třpytkama, Vánoce, chápete žejo.

Essie Rock Candy je vlastně taky vánoční, byl v tý maličký vánoční kolekci s Mint Candy Apple a Lollipop, což mi byla dycky hrozně sympatická kolekce. Je mléčnej růžovej sheerkovej, vlastně nevim jak ho odlišit od Mademoiselle což je pro mě výchozí bod všech sheerkovejch laků. Možná Mademoiselle se líp lakuje, hmm. Líbí se mi. Ale ve světě kde existuje ta boží sheerková řada od Miss Sporty už vlastně nevidim důvod pro žádnej jinej.

Essie Rock Candy:

FingerPaints Tough Art To Follow

FingerPaints Tough Art To Follow

Nikdy jsem si nemyslela že přijde den kdy vyřadim tmavě zelenej lak, ale jo.

No.

On jako neni špatnej. Možná sme se jen nepotkali… Celou dobu co sem ho měla nevyzkoušenej sem z něj byla trochu rozpačitá, protože on je v lahvičce takovej blátovej, taková hnědá zelená. A byl takovej i v první vrstvě. Druhá vrstva z toho nějakou záhadou udělala neutrální, možná až skoro studenou zelenou. A taky hodně tmavou zelenou, což je legrační že uvádim jako mínus, protože mám určitě tmavší tmavý zelený který mám ráda. Důležitá je tam ta zmínka o dvou vrstvách protože myslim že je to můj první tmavě zelenej kterýmu by stačily. A přesto prostě… mě nějak neoslovil.

A vim že ta fotka stojí za starou bačkoru ale stejně se mi líbí jak je na ní vidět takový to zimní bílý jasno. ♥

FingerPaints Tough Art To Follow:

OPI InStyle Red

OPI InStyle Red

Jeden z laků z mojí „možná“ hromádky – potřebuje ozkoušet než se rozhodnu jestli nechat nebo pustit k vodě. Má totiž jeden velkej plus a jeden velkej mínus a já nevim co s tim. Mínus je že je to studená, do růžova jdoucí červená. A taky trochu taková… tlumená. Tlumenější než moje ostatní. No, jako, pro jiný lidi je to asi uplně normální červená, to jen já je moc zkoumám. No a plus je samozřejmě to, že je to nesehnatelná limitovaná neprodejná edice, no dyk víte jakej já sem na tohle snob. Už ho mám dlouho a kdysi dávno když sem ho sehnala sem myslim i dokonce věděla jak přišel na svět, ale už si to nepamatuju. Ale myslim že v USA nemívaj takhle laky přibalený ke každýmu časopisu jako tady, to by se ty firmy při tý rozloze asi dost prohnuly. Možná to byl dárek k předplatnýmu? Já nevim. Jako já vim že bych to určitě vygooglila, ale zas tolik mě to zrovna teď nezajímá.

Jo. Ten lak mám dlouho. Tak dlouho že sem si dycky myslela že u něj napíšu jak bych taky chtěla aby u nás časopisy dávaly laky zadarmo. A vidíte, už sem tohle fňukání nemusim dávat a byl to zrovna InStyle kterej mi tenhle odstavec zkazil. Jako, mně to v tu dobu toho InStyle/Essie bláznění lezlo na nervy, ale zas musim říct že asi nikdo toho pro laky v týhle zemi neudělal víc než InStyle s touhle akcí (heh, může to znít eště patetičtějc? a potřebujou laky aby pro ně někdo něco dělal?). A i tak obecně se mi zdá že InStyle jako jedinej z těchhle časopisů tak nějak vůbec zaznamenal že laky na nehty… existujou. (tady si domyslete povinnou pasáž o tom jak tyhle časopisy samozřejmě vůbec nečtu a celý dny trávim nad Kantem a Hegelem) Jo.

Ta barva má asi korespondovat s tim záhlavim časopisu, akorát já tu zrovna žádnej výtisk nemám (ha! vidíte! to se hned pozná hlubokej člověk) takže to nemůžu vědecky poměřit. Ale řekla bych že možná i jo. Je to záhlaví spíš takový jako… třešňový žejo? K lakování bych řekla asi to, že minulej tejden jsem taky nosila jeden červenej krémovej lak. Byl od L’orealu. Jo a taky sem teď někde četla že jak jako v těch lacích neni rozdíl a proč jsou ty OPI tak drahý a že ty drogerkový jsou vlastně stejně dobrý. Jako, já mám drogerkový laky ráda, ale někdy prostě… Ten L’oreal prostě nevypadal dobře. Taky sem ho měla dvě vrstvy (víc jich rudýmu krémovýmu odmítám věnovat) a nee že by v něm byly díry. Ale prostě… ta barva byla taková nerovnoměrná. Různě intenzivní. Nebyla jednolitá. Fail. A rudejch krémovejch OPI mám několik a nikdy se mi to s nima nestalo a všem by vlastně stačila jedna vrstva (já dávám ty dvě no). A teď se mi sem nechce psát co z toho vyplývá protože mě nebaví psát věci co jsou jasný. Tak jen prostě že nehty minulýho tejdne – nehty tohohle tejdne 0:1. A že prostě… u některejch barev se to asi vyplatí. Některý barvy jsou hezký když jsou hezký, heh.

Fuck, nějak dneska nadužívám slovo jako. Jdu to rozchodit.

OPI InStyle Red:

Diamond Cosmetics Lovin’ Lilac

Diamond Cosmetics Lovin' Lilac

Další lak, kterej k nám přichází ze země, kde se zelený laky jmenujou Pink Princess a růžový laky maj v názvech zelenou. Mysleli ste si že lilac bude fialová barva? Neni. Neni to dokonce ani nafialovělá, studená růžová. Neni to dokonce ani neutrální růžová! Je to prostě ta nejteplejší růžová který by výborně sedlo moje nejoblíbenější Dajánčino slovo – prasečí. Jedinej podobnej lak kterej mě napadá (ale vás určitě napadnou podobnější, já jen ty růžový nemám tak nažvejklý…) je Piglet od Piggy Polish. Piglet! To je přesný. Ale stejně se mi zdá že teplejch baby růžovejch neni moc že ne? Rozhodně míň než těch studenejch frenchaffairovskejch a modaboutyouvskejch…

Poslední dobou nějak přehodnocuju že mi všechny barvy slušej jen nejstudenější. Možná sem celou dobu kecala. Tahle růžová mě hrozně baví, daleko víc než ty nahoře jmenovaný. Ale možná je to tim že… odříkanýho chleba, víte co. To samý cajky na oči, myslela sem že mi slušej jen hnědý tak studený že už to jsou v podstatě šedý a teď sem nějak sáhla na teplou hnědou paletku a… A tvářenky to samý. Zmatená sem! A tadyto je první růžovej lak nad kterym sem si řekla víc než jen hm…, spíš bych řekla že z něj mám trochu rychlejší tep. Jako… maličko. Ale přece.

Ta barva je skoro až broskvová, přijde mi že tomuhle by se mělo řikat baby pink, ne těm jinejm, takhle si představuju růžovou na věcech pro čerstvý nový holčičky. Taky je to první růžová u který mi samo naskočilo že je to žvejkačková barva, protože dycky mám pocit že lidi na internetech žvejkaj jiný žvejkačky než já protože když o něčem napíšou žvejkačková růžová tak já si dycky řikám že takový žvejkačky u nás teda neprodávaj. Ale takovýhle jo. (Sem uplnej žvejkačkovej filosof co? A to žvejkám jen ty bílý větrový…) A pak to taky vypadá jako fotky takovejch těch day glo barev, víte, který dycky vyděsej foťáky. Nebo možná jako fotky světle růžovejch neonovejch laků (Haute as Hello?). Jediný co mi na tý barvě nesedí je že to neni taková ta uklizená barva nebarva, nenápadný upravený nehty, je to prostě… barevnej lak. A já nevim jestli jsem holka na barevný růžový nehty, jestli nejsem když už růžová tak na ty nebarevný barvy jako Rejžovej koláček a tak.

Skupenství bylooo… no, teď se nám to trochu pokazí. Ale kdo čekal něco jinýho? Skupenství bylo řídký a vodový a dělalo brázdy. I když možná lepší než když jsou tyhle laky jak těsto a brázdy dělaj taky a navíc to nejde vyhladit. Tak či onak, tohle jsou prostě čtyři vrstvy. Tenký, ale pořád čtyři. Meh.

„Leave the lilac print on the linen sheet, leave the birds you killed at your father’s feet…“ jo, to sem nepatří. Co sem to chtěla? Možná tim názvem chtěl někdo prostě jen dát světu na vědomí, že miluje šeřík. Nic víc. A s barvou laku to nemá nic společnýho. Protože jestli jo tak já už tu ničemu nerozumim.

Jako… kdybych měla mít ve sbírce barevnou růžovou, asi to vyhraje tahle. Ale spíš si myslim že ve sbírce barevnou růžovou nepotřebuju…

Jo, k dostání jsou laky Diamond Cosmetics na boozyshop.nl.

Diamond Cosmetics Lovin’ Lilac:

Rescue Beauty Lounge Recycle

Rescue Beauty Lounge Recycle

Poslední dobou si hraju s myšlenkou že bych tu sbírku trochu vytřídila. Fáze že mě to chvíli nebaví sem už párkrát měla, takže dobře vážim slova a činy, zkusila jsem dát ty který by mi asi neurvalo srdce nemít do krabice, krabici schovala a jestli mi třeba rok nebudou chybět tak se asi budou dít věci. Při rozhodování co nechat mimo krabici sem se držela víceméně tadytoho seznamu vpravo: nejoblíbenější sheerkový, noční oblohy všechny, těch se nikdo nesmí ani dotknout!, z tmavě zelenejch Illamasqua Rampage a.k.a. můj nejoblíbenější lak na týhle planetě plus RBL Recycle no a na prosinec ChG Emerald Sparkle. S červenejma je problém protože s červenejma nemám problém a všechny moje červený jsou moje nejoblíbenější červený. Nevim jak vybrat favority. Legrační je že některý z těch na seznamu nejsou ani vyzkoušený a porazily některý vyzkoušený. Hmm. Jako třeba tenhle dnešní. RBL Recycle je matka všech tmavě zelenejch krémíků. Neutrální, ani žlutá ani modrá zelená, ani černá ani barevná zelená. Pamatuju si že kdysi když pro mě 18 USD za lak (i když myslim že ho mám z toho loňskýho výprodeje, ale i tak, to roztomilý mezinárodní poštovný vykompenzuje každej dolar ušetřenej na lacích…) bylo zapovězený území, sem asi sto let hledala levnej dupe tadytoho. Samozřejmě, že mě nic neuspokojilo protože Orly nebo Nubar mě uspokojit nikdy nemůžou a takhle je to vlastně nejlevnější. Jako vždycky.

Jinak ten lak je a-ok. Jedna vrstva byla málo, dvě byly skoro až moc. Od tý doby co Ji Baek přeskočilo a začala mít ten… postoj se mi s jejíma lakama nelakuje tak dobře, haha. Taky máte rádi objektivní, ničim nezastřený recenze? Hehe. Ba ne, ten lak je dobrej, to zas jo. Jeden a půl vrstvy u tmavýho krémíku neni standard. No a pořád je to ten tmavě zelenej se kterym už nepotřebujete žádnej jinej tmavě zelenej.

Ale stejně si jdu asi radši zas nalakovat ten sheerkovej Miss Sporty…

Taky ste včera byli na pivu za pět pade?

Rescue Beauty Lounge Recycle:

Misa PaintMyNails@Work

Misa PaintMyNails@Work

Jo no, to je přesně to, co nedělám. Jo no, přesně kvůli tomu jsem tuhle kolekci nechtěla mít ráda. (hlavně že vlasy ste si tam už stříhaly, co, ty herečko? – pozn. red.) Ale víte co? Asi jí miluju. Nevíte jestli se mi bude chtít na konci roku dělat zas taková ta celoroční pitomost? Kdyby ne tak hlásim že tohle je asi moje nejoblíbenější 2011 kolekce.

Někdy mi šedý laky dělaj takový špinavý ruce, ale tenhle, asi díky tý troše růžový a fialový, ne. A vymyslela sem že bych týhle barvě řikala teplá šedá. Jako, že je to hlavně šedá. A jak je v tý kolekci ten skoro stejnej jak si je furt pletu, tak to je zas studená béžová. Máte ze mě radost? A ani jeden neni taupe. Ne. Je to teplá šedá a studená béžová. A tenhle dnešní, já mám takovou radost jak mi jde hezky k barvě kůže! Nezdá se vám? Uplně jak kdyby jí vymysleli pro mě.

Lakování… mám popsat lakování normálního člověka nebo lakování moje? Protože normální člověk by s tim lakem neměl nejmenší problém. Kryje pěkně ve dvou vrstvách, hezky se rozprostírá, hezky se vyhlazuje. No, ale teď dejte tenhle lak do ruky mně. Já tady u těch taupe barev mám dycky problém s tim jak jsou vodový. To je nějakej jejich nevyhnutelnej rys? Musej bejt všechny takový? A jak tim pádem nejde ten přechod mezi rukou a lakem hezky oddělit. Víte co, jak se ten lak do tý barvy kůže tak plynule rozpouští. No, ono se asi za to schová spousta nepřesností, ale já bych radši kdyby to lakování bylo klidně obtížnější ale aby bylo vidět kde ten lak končí. Vidíte ten světlej okraj laku? To mě tak mrdá, jednou z toho budu mít smrt.

Nejvíc noteworthy věc ohledně týhle manikúry ale stejně je, že jsem tu předchozí poprvý v životě odlakovávala intimkou.

Misa PaintMyNails@Work:

Nfu Oh 568

Nfu Oh 568

(ne, tenhle tu fakt eště nebyl, byl tu 569…) (a ano, mám oba) (a ano, je mi dobře)

Jak tu minule v komentářích Dejnička psala po čem automaticky a možná i proti svý vůli sáhne když jde pro lak… No. To jsou podle mě nejlepší laky, takový ty u kterejch racionálně nepřemejšlíte ale sáhne po nich vaše podvědomí. Možná to jsou jediný laky který je skutečně potřeba mít, i když já takhle uvědomělá teda nejsem. Pro mě jsou tyhle snadný, podvědomý barvy ty co mám tady napravo v tom pokaženym top 20, takže mimojiné tmavě zelený. To jsou pro mě laky ve kterejch sem doma, ve kterejch sem já já, je to jako natáhnout tepláky a vim že mi bude dobře. A myslim že zrovna zejtra bude jeden z těch dní kdy se mi bude hodit bejt mnou, kdy chci bejt symbolickym vyjádřením sebe. Takže muselo přijít něco tmavě zelenýho.

Ze čtyř mejch tmavě zelenejch jellies (tenhle, Illamasqua Rampage, Nfu Oh 569, Nars Zulu) je tenhle nejsvětlejší. Jo no, srovnání, to by se hodilo. Ale asi sem na to příliš líná. Ale aspoň sem vám je napsala v pořadí od nejsvětlejšího k nejtmavšímu. I když nějaký dramatický rozdíly v nich zas nejsou. Třeba tenhle 568 v lahvičce vypadá o dost světlejč než na nehtech, podle lahvičky už to bylo tak na jižní hranici aby se to eště dalo brát jako tmavě zelenej jelly, ale na nehtech je naštěstí tmavší. I tak je to taková spíš user friendly verze tmavejch zelenejch jellies, tmavě zelenej jelly pro chudý, pro slepý! (= pro ty co mi furt řikaj jéé černej lak)

Lakování bylo cajk, no na to že jellies bejvaj často děvky při lakování skoro až moc cajk, tohle jsou tři vrstvy ale stačilo by jich taaak… dva a půl? Ta třetí už byla tak nějak na uhlazení a taky aby byl lak eště tmavší. Ale víceméně to byla taková nepovinná vrstva. Štěteček je taky takovej normální, neurazí a ani na něm nikdo nezkoušel žádný hi-tech blbosti, takovej poctivej pevnej štěteček. Ta zelená je buď neutrální nebo lehce do žluta, eště sem se nerozhodla, a jako obvykle u jellies rozdíl mezi lakem na slunečný fotce a ve skutečnosti je trocha děr. Ve skutečnosti je jednolitej, rovnoměrnej.

Co je na jellies největší plus a důvod proč často vydržet to lakování, je to jak se lesknou. A 568 je teda sakra jelly! Je jak lesklá skleněná flaška, jak když si nehty potáhnete sklem. Jako olivy. Jako oči.

Zajímalo by mě jak se to stane že si někoho takhle vybere nějaká barva. I když možná spíš ne… To by pak nebyla taková legrace kdybychom znali racionální důvody všeho.

Nfu Oh 568:

OPI Let Them Eat Rice Cake

OPI Let Them Eat Rice Cake

Mám porcelánový nehty! Ne vážně, že to vypadá že kdybych do nich ťuknula tak se rozbijou?

Tenhle lak chci… dlouho. Vlastně mě fascinujou všechny tři ty krycí světlý z tý japonský kolekce. Jeden sem kdysi i mívala, ale myslim že tenkrát sem ho eště neuměla ocenit. Pořád plánuju že bych si je všechny tři jednou chtěla koupit a postavit na poličku pěkně do řádečky a vedle nich vázu s bílejma fréziema. Jsou krycí, jsou světlý, jsou to chemikáliema nasáklý starý OPI. Jde je nemilovat? No, a zdá se mi, že nejvíc by mi stejně seděl tenhle, Rýžovej koláček. Vypadá jako kdybych vzala svojí barvu kůže a pořádně jí umyla Solvinou. Umytý, vypraný nehty. Tělový. Ne!, růžový! Ne!, krémový! Gaaah… Vůbec nevim jakou má ten lak barvu. Čistou. A taky vypadá jako drahý věci, víte, trenčkot, nebo velbloudí kabát, nebo drahá kabelka. Ty mívaj takovouhle barvu ne? Nebo ten flakonek tý Bottega Veneta vůně. (nj, strávila sem dopoledne s lesklejma časopisama..)

OPI Steady As She Rose – OPI Let Them Eat Rice Cake: 0 : 1. Já to tušila! Jak moc sem se necejtila v SASR, tak moc miluju LTERC. Přitom oni zas tak jiný nebudou žejo? No, sem líná se jít koukat jestli SASR eště mám, možná ho má někdo pučenej, ale po paměti si pamatuju že byl tmavší, špinavej, což se mi u růžový asi nelíbí, moc do mauve, ani světlej jako tenhle ani růžovej jako růžový laky. Takovej… technickej. Vůbec ne roztomilej jak by měl světle růžovej lak bejt. Ošklivej prostě. Zato LTERC je světlejší teplejší růžovější čistší roztomilejší krásnější! Přesně takovejhle sem chtěl aby SASR byl.

Lakoval se… jako chemikáliema nasáklej starej OPI. Nepruhoval tak jako pruhujou ty dnešní laky, takový ty fakt brázdy, rozlejval se skoro rovnoměrně. Nicméně byl řidší a pár vrstev je třeba navrstvit. Tohle jsou tři.

Jediný mínus tadytoho laku je, že neni můj, je Viennettky, takže si tenhle tejden neodškrtnu další vyzkoušenej nevyzkoušenej lak! Našla sem si totiž novou věc která mě uspokojuje a opět doufám že se díky ní v nějakym decentnim časovym horizontu dostanu na konec tý nevyzkoušený řady. Což mimojiné  znamená nekupovat nic novýho (za poslední dva měsíce jen Starry Pink a jeden Essence! *\o/*), ale kupodivu to zvládám líp než sem čekala, ono v těch mejch nasyslenejch lacích je taky spousta vzrušujícího jak jsem zjistla, nee furt jen na tom ebay..

Další pro mě noteworthy věc na týhle manikúře je to, že jsem si asi po pěti letech pilovala nehty bez laku a nedopadlo to uplně katastrofálně. Jako už sem měla světlejší pilovací chvilky, ale neni to o nic horší než někdy když piluju s lakem. (jj, chodila sem teď tejden bez laku, chcete vědět kolik rad o dýchání nehtů a o tom jak bych je měla nechat odpočinout sem dostala? I DON’T GIVE A FUCK. Jako nejsem žádnej biolog ale za ty leta jednu nebo dvě věci o nehtech snad vim.)

Stejně je legrační že zrovna já zrovna tenhle lak nemám a zrovna Viennettka ho má žejo? Aspoň mně to přijde že už ani těm vzorcům co mezi sebou máme že co se který líbí nedá věřit. Kdybych vám řekla že právě jedna z nás Let Them Eat Rice Cake má, která by to byla?

OPI Let Them Eat Rice Cake:

Revlon Starry Pink

Revlon Starry Pink

… a jestli jsou všechny ty happybirthdayovský laky jako kdyby vám nehty poblil klaun, tak Starry Pink je jako kdyby vám nehty poblila baletka. Jako třpytivý kouzelný konečky prstů, jako třpytivý kouzelnický hůlky, jako krajka, potrhaná narušená rozbitá krajka jako z něčeho od Rodarte, jako horká vana plná pěny, nejkouzelnější a nejpohádkovější a nejsladší lak jakej jsem kdy viděla. Vlastně mi na člověku (= jako na mně) nepřipadá ani jako lak, ale jako součást něčeho jinýho, nějaký uplně jiný doplňky, štras a tak. Až teď když ho někdo vyrobil mi došlo že sem tenhle lak dycky chtěla. D’oh!

Jo a taky je to asi nejblíž co se kdy dostanu k Lynnderellinýmu Sněžnýmu andělovi, kterýho asi nikdy nebudu mít a vždycky budu chtít. Kromě toho… že má uplně jiný barvy. Hm. I když ten základ Starry Pink vlastně vůbec nevim jakej je, někdy vypadá uplně sheerkově mademoisellově naze jak kdybych měla průhledný špičky prstů a na nich se mi třpytil jen ten štras, no a pak v jinym osvětlení je zas skoro jak Mod About You, víte, krycí, růžovej, pastelovej. Dva laky který mě napadaj že by mohly bejt podobný tomu základu jsou Essie Miss Matched a Color Club Get a Clue, což jsou laky dost rozdílný, ale tak je to v pořádku, to jsem tim přesně chtěla říct, že jsem z toho jelen a nevim kde je pravda. No a pak tu máme ten štras, zlatej stříbrnej hřeb dne, tejdne, roku, všeho. Kromě puntíčků, který asi vidí každej a neni na nich moc co popisovat, jsou v laku eště klasický, docela velký třpytky, stejně jako puntíky čistě stříbrný. To se mi líbí, že je to hezká ostrá čistá bílá stříbrná, žádná taková ta do žluta jdoucí stříbrná co je teď všude furt. A všechny tyhle věci se na nehet rozmisťujou k všeobecné spokojenosti, takhle jako na tý fotce se mi rozvrstvily samy aniž bych jim věnovala jakoukoliv pozornost. Já totiž spíš hlídala aby nepruhoval, což splnil. Tady na fotce jsou tři vrstvy, ale vypadal dobře i v jedný i ve dvou, to byl víc takovej… ethereal.

Před chvílí jsem šla kolem velkýho zrcadla a řikala sem si že ten lak by s klidem mohl bejt takovej ten slušnej lak na pracovní pohovory, no a pak na něj dopadlo jiný světlo a on se začal třpytit a tak si řikám whoa to ani náhodou! Leda kdyby šla na pracovní pohovor princezna. Ale princezny myslim moc na pohovory nechoděj. No.

Ale jsem ráda že Revlon je znova značka která dělá zábavný laky a laky který nikdo jinej nedělá (no dobře, vyjma toho když kopírujou Chanel…) a poté co přestali vyrábět Street Wear vzali zase odvahu do hrsti a já je mám tuze ráda. To už sem tu myslim někde psala, poslední dobou jedna z mejch nejoblíbenějších značek. Sundejte svý značkosnobský trenýrky a zkuste Revlon…. vážně! Protože minimálně Starry Pink vám nikdo jinej neudělá. (znim jak reklama z televize, co?)

Revlon Starry Pink:

Lancome Lizzie Jagger

Lancome Lizzie Jagger

Ultimátní podzimní lak! Schovávala jsem si ho přesně na takovejhle den. Aby 1) byl už podzim a 2) svítilo eště sluníčko, protože… třpytky žejo. Uplně sem na něj zapomněla ale ty Viennettčiný fotky Cosmic Violine mi ho nějak připomněly. Jsou trochu podobný, ne? Trochu. Podzimní.

Vlastně se Lizzie Jagger jmenuje jen možná. Tak na 90 %. Pořád je tu možnost že se jmenuje „23″, což je jediný co se dočtete na lahvičce. Ale v tom případě se mu Lizzie Jagger minimálně přezdívá, protože pod tim jménem jdou najít všechny ty dvě a půl zmínky o tomhle laku na celym internetu. Protože ho prej navrhla – počkejte si na to – Elizabeth Jagger. To je ta kvůli který si tak před deseti lety všichni kupovali Juicy Tubes.

Ta barva ani moc neni *moje* barva, spíš ten lak mám kvůli tý přidaný sběratelský hodnotě (jj občas jsem až takovejhle snob). Zas mi jako neni nijak nepříjemnej, pořád je to vampy ježíšikriste, ale kdyby nebyl retro tak si ho asi nevyberu. Například Chinu Glaze Side Saddle kterej je mu prej podobnej sem si taky nevybrala. Takže tak. A eště jeden má myslim bejt podobnej ale nemůžu si na něj vzpomenout a nebudu to teď googlovat protože ve Vás věřim – kdybyste to chtěli najít tak to jistě svedete i beze mě. (edit: Zoya Anastasia to byla) Akorát podle obrázků se mi zdá že Side Saddle je přímočarej shimmer kdežto Lizzie Jagger má ty zlatý kousky tak velký že by jim s trochou fantazie šlo řikat možná i šupinky. Fuck, nemám moc nažvejklý ty slova co se používaj na nekrémový laky. Přeberte si to. Kromě zlatejch kousků jsou v laku, kterej je mimochodem obyč vínovej, eště studeně fialový třpytky. Takže z dálky je spíš teplejší než studenější, no a evidentně nekrémovej. Koukáte co?

Lakování! Velkou tlustou čarou ho musim dneska oddělit do dvou dílů. Nejdřív lak sám – tomu nemám vůbec nic za zlý, kryl super, dvě vrstvy, akorát hustej, nemůžu si stěžovat. No a pak je tu ta lahvička, nebo spíš štěteček. Ten by možná zasloužil svůj příspěvek. Nebo rovnou celou knížku. Celej film, nějakou tragikomedii. V životě sem nic takovýho neviděla, a to že já už v týhle oblasti viděla kdeco. Ta lahvička je malinká, to jde asi na tý fotce vidět. No a na celou vejšku lahvičky je ten štětec. Mop tyvole. Nee jako nejdřív takový to brčko na kterym pak třeba v půlce začínaj fousky. Ne. Fousky začínaj hned ve víčku. Brčko nepřítomno. A těch fousků jsou mraky, štěteček na steroidech.Takže v podstatě lakujete, ruku s tim držátkem máte už někde v prdeli, skoro na dalšim nehtu, a někde v dálce za sebou pod úhlem 90 ° táhnete zbytek štětce. To fakt vymyslel někdo kdo si v životě nelakoval nehty. A když to vymyslel tak to pak nezkusil. Ani na jeden nehet ne.

Ale ten lak mi připomíná huňatej pletenej svetr. Víte, textura. Víc než dva rozměry. Proto mi připadá jako podzim, když vytáhnu svetry a hlavně velký pletený šály. Moje nejoblíbenější. Proto dává smysl, stejně jako velký pletený šály dávaj smysl vedle mýho obvyklýho hladkýho jednobarevnýho minimalistickýho oblečení. Ten kontrast. Taky mi přijde že vypadá tak jako luxusně, což nevyžaduju… já mám jako ráda laky co jsou zrovna tak laciný jako já. Haha.

Lancome Lizzie Jagger: